Komunikační seminář - příprava na Soutěž v lékarnické komunikaci

V pátek 22. 11. 2013 vešla do učebny č. 2 v zahradě léčivých rostlin sympatická mladá paní v požehnaném stavu. Setkala se se sedmnácti páry dychtivých očí. Oči patřily studentům Farmaceutické fakulty UK. Byli přítomni zástupci prvního až pátého ročníku. Právě tato rozmanitost dávala semináři o komunikaci v lékárně jiný rozměr. Nejednou jsme byli svědky konfrontace naivity nižších ročníků a hořkosti ročníku pátého. Nyní se ale vraťme k průběhu onoho poučného dne.

Neznámá sympaťanda nám byla představena jako PhDr. Martina Ciprová, lektorka našeho semináře a zároveň uznávaná psycholožka, která se zabývá nejen vlastní praxí, ale i vzděláváním zdravotnických pracovníků.

Požádala, abychom se jí představili i my a pověděli, co nás sem přivedlo. Zvědavost a touha se dále rozvíjet byla odpovědí valné většiny z nás.

Zpočátku jsme se pohybovali spíše obecně v psychologii komunikace. Součástí byly i mnohé kvízy. Rozdělení na verbální a non-verbální komunikaci zná snad každý z nás. Pro mě osobně bylo velice zajímavé, že v podstatě není důležité, co říkáme, ale jak to říkáme a zároveň jak u toho vypadáme. Naše slova tvoří pouze necelých 10% z dojmu, jaký uděláme na posluchače. Zbytek je dotvářen intonací, stylem mluvy a nonverbální komunikací.

Následovala již příprava na komunikaci, kterou bychom měli používat v lékárně. Paní doktorka nás nabádala, abychom se především naučili používat otevřené otázky. Tedy otázky, na které nelze odpovědět pouhé ano/ne. Teorii následovala praxe. Byli jsme rozděleni do čtveřic, z čehož jeden z nás byl lékárník, druhý pacient a zbylí dva se stali pozorovateli. Šlo o to, abychom se pokusili správně dispendovat zmuchlaný arch papíru. Při fantazírovaní o léčebných účincích hroudy papíru, dávat pozor ještě na správné pokládání otázek, správné reakce na odpovědi pacienta, jsme museli opravdu velmi rychle a obratně přemýšlet. Což se neukázalo jako úplně jednoduché. V našem světě není obvyklé pokládat otevřené otázky, proto se do praxe máme ještě mnoho co učit, než si tuto techniku osvojíme.

Další pozoruhodnosti, které jsem se dověděla na tomto semináři: mnoho lidí neví, co znamená slovo „nalačno“ a neví, jak mají brát léky třikrát denně. Z čehož plyne, že zdravotní gramotnost není dostačující a lékárník musí na to brát ohledy a dispendovat srozumitelně, jednoduše a především jasně.

Seminář trval od devíti do půl čtvrté. Během celého dne o nás bylo výborně postaráno co se jídla a pití týče. Paní lektorka dbala o dodržování přestávek, proto jsem neměla mnoho potíží s udržením pozornosti. Následně ve čtyři hodiny přišla paní doktorka Švarcová, kterou můžete znát z předmětu Zdravotnická psychologie vyučovanou ve druhém ročníku na naší fakultě. Především na nás měla apelovat ohledně etiky lékárníka a také nám přiblížit pohled pacienta na lékárníka. Že bychom si měli pěstovat pěkný postoj a úsměv, neboť shrbený zamračený lékárník nebudí přílišný dojem profesionality.

Shrnutí dojmů z jednoho pátečního odpoledne:

Takto strávený volný čas byl rozhodně přínosem jak do profesionálního, tak do osobního života. Bylo vskutku dobře postaráno jak o naše hlavičky, tak o naše bříška.

Myslím, že tento projekt je jedním z těch, které si zaslouží, aby se i nadále udržely v programu našeho SČSF.

Do dalšího ročníku této soutěže doporučuji se zúčastnit všem studentům, kteří jsou zvídaví, chtějí smysluplně strávit kousek svého volného času a v neposlední řadě se nezaleknou výzvy v podobě závěrečného soupeření se svými kolegy a kamarády ze semináře.

„Čím víc víš, tím jsi výš“

 

PB220576